Alkointelektualismus na divadle
Alkointelektualismus se co by nový umělecký směr začíná stále více prosazovat a proto bych se nyní rád podíval na jeho podoby v současné divadelní tvorbě. Zaměřím se především na skupinu Ztracená existence, která je jedním z hlavních představitelů tohoto směru u nás a můžeme říci, že vlastně i v Evrope. No, dalo by se řícti tak, že jsou jediným zástupcem. V její tvorbě se nachází celá řada her, u kterých není nejmenších pochyb, že jsou zcela alkointelektuální ať už tento pojem definujeme jakkoli.
Základem alktointelektualismu je napětí vznikající mezi fází útlumu racionality a jejím vrcholným projevem. Ta se odehrává nejen v prostoru, ale, což nemusí být na první pohled zřejmé, i v čase. Například u většiny her je divák vržen mezi herce, kteří na jevišti vyvíjejí různou činnost, ale až postupně zjišťuje, co kdo je. Na začátku je většinou ztracen. To přesně kopíruje proces, když se člověk ráno vzbudí po bujaré oslavě, tak většinou také neví, kde je ani co se dělo a až postupně k němu všechno přichází.
Podobně, pokud se podíváme přímo na manifest alkointelektualismus, tak se dovíme: “Alkointelektualismus vychází z kulturotvorného potenciálu, který alkohol v součinnosti s intelektem může poskytovat za předpokladu rozšifrování dualismu simplexního a sofistikovaného.” Mimo jiné už samo toto znění naplňuje samo sebe. Je kombinací jednoduchého (když si text pro sebe přeložíte) s komplexním (tak jak je napsán) a vztah těchto dvou protikládu dává vzniknout jedinečnému směru. Jak se to projevuje na divadle? Několikanásobně! Oba dva póly jsou totiž většinou úsmítěny do hry hned několikrát. Např. obsah hry vs. její struktura, což je velice patrné např. u Privátních mejdel, kde je obsah hry zajímavý, ale prostý, zatímco celá hra je spoutána velice pevnou a přesnou strukturou. Někdy se toto napětí může obejvit mezi různými postavami a někdy prostě v tom, že jsou tam blbosti, které vám na první pohled přijdou zajímavé.
K alkointelektualismu je ještě možno říci mnohem víc. Ku příkladu je vlice zajímavá jeho reakce na postmodernu, ale to až na někdy jindy.
Bibliografie:
- Bellmann, Heiko: Encyklopedie hmyzu. Beta, Praha 2006.
- Vlašský, Ryzlink: Pozdní sběr. Lechovice, Znojemsko 2007.
- Kleinhampl, Zdeněk Václav: Příručka pro obsluhu naftových motorů řady Tatra 111 A. Tatra, Kopřivnice 1962.
