Slivovice a stvoření světa.
Dnes dopoledne jsem byl ještě na Moravě (nebo na Vysočině, nevím teď přesně kudy jde hranice). Tam se ještě dodržují zvyky, které v Praze nikdy ani neexistovaly, ba co víc, jsou tam živé a dále se vyvíjejí. Díky tomu jsem měl možnost zaslechnout zcela novou verzi staré koledy:
“Hody hody doprovody,
dejte vajíčko malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte alespoň štamprlu.”
Toto je myslím podklad k zajímavým úvahám. Vejce se v mytologii Velikonoc vysktuje díky své spojitosti se vznikem života / světa. Viz například: “Na počátku bylo toto nejsoucí. Bylo pak jsoucí, když vzniklo. Proměnilo se ve vejce.” (Čhándógjópanišad III.19.1, př. D. Zbavitel) “A to se stalo zlatým vejcem se září slunce a v něm se zrodil sám Brahma, praotec všech světů.” (Mánavadharmašástra 1.9, př. D. Zbavitel) atd. Je to zažitý symbol Velikonoc a folkloristé a kulturologové o tom dovedou jistě říct mnohem lépe mnohem více nž já (když se tedy zrovna nehádají o hranicích svých oborů).
Tato moderní koleda, ale ukazuje na proměnu mýtu. Kromě vajíček se zde zmiňuje i “štamrple” a s ohledem na to, že se nacházíme na Moravě můžeme předpokládat, že jde o štamprle slivovice. Na první pohled se zdá, že se zde uplatnila spíše stoupající míra alkoholismu než mytologie, ale zdání klame. Slivovice totiž jako smybol odpovídá živé vodě (aqua vitae) alchymistů. Ta je tzv. prima materii, jejíž hlavní prvky jsou merkur (“rtuť” - nejde ovšem o rtuť v chemickém slova smyslu) a síra (pět nejde o síru v chemickém slova smyslu). “Síra je zhmotněním tepla,utajovaného ve vzduchu a ohni, rtuť jest zhmotněním vlhka, utajovaného ve vzduchu a vodě…” (Lasenic 1936/1997:19).
Spojení tepla a vlhka se dá výborně symbolicky vyjádřit slivovicí: je vlhká, co do skupenství, ale teplá, když se pije. Zároveň je průzračná a o to více připomíná “živou vodu”. A opět tu máme k ruce hodně dalších mytologií, které hledají ve vodě počátek všeho živého.
Můžeme předpokládat, že onen koledník asi nebyl alchymista, ale alchymii jsme si zde vypůjčili pouze jako výkladovou pomůcku. Jak už ukazoval C. G. Jung má alchymická smybolika stejné kořeny s mytologií. Odráží určité archetypy v kolektivním nevědomí, takže k onomu koledníkovi se nedostaly tyto symboly skrze alchymii, ale skrze čisté proživání mytologie. Eliade by řekl, že je to “náboženský člověk”.
Jak je vidět mytologie Velikonoc je nadále živá a vyvíjí se nevědomě, ale pořád v souladu se svou danou symbolikou. Možná, že to bude tím alkoholem.
Bibliografie:
- Upanišady (př. Dušan Zbavitel). 1. vyd, Praha: DharmaGaia, 2004.
- Mánavadharmašástra, aneb, Manuovo ponaučení o dharmě (př. Dušan Zbavitel). Vyd. 1, Praha: ExOriente, 2009.
- Lasenic, Pierre de: Alchymie, její teorie a praxe. Půdorys: Praha, 1997 (reprint Universalia 1936).
