Lidová magie ve starém kancionálu
Před nějakým časem jsem už jednou psal o tom, co tak nacházím v knížkách a teď jsem opět na něco podobného narazil. Minulý víkend jsme byli u prarodičů na Moravě. Babička měla narozeniny a děda slavil svátek. Děda má rád knížky a to obzvláště ty křesťanské a z nich pak nejvíce ty staré. Mimo jiné mi také ukázal své čtyři nejstarší kancionály (nejstarší je z roku 1897), které pravděpodobně různě dostal či podědil po příbuzných. Docela mne zaujala jejich různorodost, střídání latinských a českých textů a výpočty odpustků. Ovšem na podrobné čtení není na oslavách nikdy moc času, takže mi je děda na měsíc půjčil.
Jeden z nich (jeho titulní tranu můžete vidět níže) měl k vazbě připojen sešitek s ručně psanými recepty lidové magie. Co se týče obsahu, nejsou zde žádná zaříkávání ani nic podbného. Vše se týká různého využití bylin. Dohromady jich je devět a všechny se nějakým způsobem dotýkají krav. Datum zapsání bych dohadnul někdy mezi roky 1908 (rok vydání kancionálu) a 1930 (tento rok je zmíněn v poznámce, která je napsaná na stejných papírech jako recepty, ale je evidentně pozdější).
Kromě receptů je v kancionálu ještě hodně různých poznámek. Některé jsou na deskách, některá na stejných papírech jako recepty. Pravděpodobně jde o účetnictví a někdy také adresy a jeden popis “masti na třění noh”. Je vidět, že v té době byl kancionál vlastně něco jako dnes diář. Autorů poznámek a zpísků bude asi více, ale přesně určit je to těžké. Dle mého soudu nejstarší poznámky, mezi které patří i recepty, jsou psány velice úhledně perem, zatímco pozdější poznámky jsou psány hala bala fialovou tužkou.
Nyní ale receptům. Zde můžete vidět, jak je sešitek s nimi spojen ve vazbě s kancionálem. Toto je zároveň jejich první strana:
Horní odstavec obsahuje adresu na jakéhosi Antonína Dvořáka z Brna (psáno tužkou, asi pozdější), potom následuje první recept, který se mi ale nepodařilo smysluplně přečíst a pod ním je tužkou napsán další (asi také pozdější), který jsem ale také neřečetl. Zajímavá jsou “oka” oddělující odstavce.
Na dalších stranách pak následující tyto předpisy (přepisuji přesně dle originálu):
1.) Když se krava po prvně vevede z chliva da se pod prach svat Jana zvoneček bylina aby jim zly rok žádný neuškodil.
2.) Aby kravam na mliku uškoditi nemohl vezme se kořen kopřivový a vloži se na štědry den do[?] šiřiště[?] a přelévá se cely rok na to.
3.) Aby dobytku žádný uškoditi nemohl vezmu z hrušky mlade větve a udělej z nich věnec a na svatýho Jakuba vět. Celý den prava panna[?] a[ť] v něm chodí pak se dá krávam sežrat.
4.) Proti odníma[?] mleka kouzlem potřebuje se vratič, kozlík, zelená petržel te se davá kravam na chleb pak přida se vosedu[?].
5.) Chceš li od krav mnoho mleka vezmi bedrnikovou vodu a umej v tom kravě vemeno.
6.) Kdyby někdo kravam užitku ujimal nebo jim [u?]čaroval učiň takto[.] Když krávu podojíš asi za hodinu jdi zase dojit, a obrať dižku dnem nahoru vezmi dva dlouhé nože a polož je na dno křižem a na ně dej to mleko. Dej je do noveho hrničku s novou pokličkou chyť[?] od krávy drobet moče, přidej drobet kvasnic do přehošle[?] černých špendliku[,] 9 kousku skla[,] 9 hlohovych špiček[,] 9 šipkových, vše se da do hrnečku do toho mleka a přikrej aby žadna para neuchazela – a co se to vaři člověk kouzelník dostane takové bolesti že přijde tě prosit.
7.) Když kravá mleko strati davej ji libeček a vratič každý pondělek, k tomu přidej petržele a kousek routy a verbiny, dej to do chleba aby to kravá sežrala a mleko se ji návrati.
8.) Aby krávy hodně užitku dali natrhej lekuty s kořenem na rybníce na novou neděli dej to do napoje[.] K tomu každy den nažní z devíti mezi mateřidoušky na den sv Filipa a Jakuba dej to kravam sežrat.
9.) Aby kravy mnoho mléka daly dej jim do řezanky sěžrati koření diblik, ještěrčí kořenkozlíkú kořen, tronovu[?] bradu mořskou cibuli, mořské oko, černý kořen, vodičkovo semeno, bilý podrazič, bílou vratičku brotán[?] řepku toten svatojanský kořen, svatojanský zvoneček, svatojansky chleb, chutný kořen, bobek čekanku, šefran, Panny Marie mliko, voman, vrbínku, anděliku voňavý a vličný[?] kořen, věčne bochníčko a Panný Marie korunku vše to stlač na prach a posyp řezaňku
Poznámky v hranatých závorkách jsou moje. [?] znamená, že si nejsem jist přepisem, ostatní poznámky většinou doplňují dle mého soudu vynechaná písmena nebo interpunkci (velká písmena píši dle originálu).
Po posledním receptu následuje zmíněná poznámka o roku 1930:
Tyto recepty nejsou žádná novinka. Lidové léčitelství a čarodějnictví jich zná celou řadu. Nikdy jsem ale nenarazil na jejich originál v některé staré knížce. Vzhledem k tomu, že jsou připojeny ke kancionálu, tak asi byly považovány za praktické a užitečné. Na druhou starnu také v přesvědčení majitele neodporovali křesťanství (což byl obvyklé ještě určitě v 16. stol., ale je otázkou nakolik v první polovině 20. stol.). Venkov byl stále ještě plný kouzel, uřknutí a mrtvých, kteří se vracejí k živým.
